Zatímco jsem spala….

Horečnaté stavy pominuly, nepříjemná nemoc se od nás však stále ne a ne odstěhovat. Víte, že útulek je uzavřen a ještě dlouho bude, musíme dodržovat všechna nařízení. A hlavně, musíme být konečně zdraví. Bez přátel bychom to absolutně nezvládli. Ale o tom psát nechci, jednak to sem nepatří a jednak vím, že byť máme opravdových přátel málo (kamarádů milion), o veřejné díky jim nejde.

Přicházela nám krásná psaníčka, fotografie našich umístěných pejsků. Jsem ráda za tuto zpětnou vazbu, každý spokojený pes je vítězství.

Z Kámoše se stal strašně hodný pes, říká jeho paní. A já jsem nadšená, že to zvládli i přes počáteční pokousání a útěky. Cizí psi jsou problém stále, ale konečně se dokáže i mazlit (!) a umí pár základních povelů. Pro jeho rodinku je největší odměnou výraz jeho očí - už nejsou smutná, jsou šťastná!

O Kamilka si starost už dávno nedělám! S umístěním stovky kilometrů daleko jsme se trefili do černého. Pro majitele je Kamilek dítě a podle toho je s ním zacházeno😊, i když prý kolem kuchyňského stolu chodí jako starosta, důležitý, důsledný. Všechno vidí, ale nic bez dovolení nevezme. S pískací hračkou lítá i půl hodiny, pak na deset minut padne a může znova. Je krásné pročítat řádky paní majitelky, stará škola je zvláště pro mne, vášnivého čtenáře, lahodná oku i duši.

Flora je moc hodná a chytrá holka a již si zvykla na chod domácnosti. Spolehlivá, disciplinovaná, v bytě správný gaučák, venku si užívá volnost a běhání. Poslušná, své smečky se nejen drží, ale také si ji pěkně hlídá. A aby toho dobrého bylo ještě víc, majitelka si objednala rovnou dva výtisky vánoční knížky, jejímž prodejem (když zvládneme prodat třicet kusů - hmm, zatím mám objednaných šest ) si pomůžeme ke splátce elektriky na měsíc.

Přeji všem klidnou a rychlou karanténní dobu, mějte pevné zdraví.