Venčení v nečase

Bylo to takové to počasí "že by psa nevyhnal". Ale statečně jsme vyrazili... abych zase nachytala nějaké pěkné fotečky. Jak bláhová jsem byla! Byli jsme od bláta až za ušima, cesta kolem útulku je jednoduše neschůdná, pokud si vyloženě nelibujete v bahenních koupelích, je lepší jít po cestě. I to má ale úskalí - po cestě nelze jít s Ronem, s ostatními skáčete pro jistotu do příkopy, když už z dálky slyšíte rychle jedoucí auta, řekla bych to jednodušeji: je to o hubu...

Z plánovaného focení je nakonec jen pár foteček a psi pózují bez nás, kazili bychom to! Mrzí mne, že jsem nezachytila Denyho, dovolím si ale pár postřehů z úst jeho průvodce, pobavily mne a myslím, že jsou zcela výstižné😊 :

Zatímco s Pájou si vybírám, kam šlápnu, s ním se to nedalo. Denny je neřízená střela! Asi se mu víc líbil Kamil, protože na něho skákal skoro až na hlavu, zatímco já jsem dostala při výskoku jen pár "pusinek". Denny skáče tak, že si složí packy pod sebe a z bodu nula je naráz ve výšce 1,5m! Po cca 45 minutách jsme šli nazpátek a Kamil pronesl památečnou větu : A teď si odpočineme s Britou. Zde se do textu vkládám já, neboť psát o přespolním běhu a propoceném triku detailně mi přijde jako vyzrazovat osobní tajemství, ha,ha. Moji milí přátelé vrátili Britu a zcela vyřízení ujížděli k domovu se slovy: Ale byli jsme šťastní! Denny chce ještě spoustu trpělivosti, her, důslednosti, bláznění a lásky. Určitě ano.