TIBOREK

Dobrý den, jmenuji se Tibor. Asi proto, že mám mezi zadníma nožkama Tumor jako hrom. Když mě našli, moc chuti do života už jsem vážně neměl. Ale naložili mě do auta a odvezli do útulku. Tam jsem způsobil malé pozdvižení, netvářil jsem se vůbec hezky, byl jsem tak slabý, že jsem kolem sebe kousal ze strachu. Dali mě do teploučkých dek, to bylo příjemné! Pak přijel nějaký pán, prý doktor. A zase jsem se bál....nevím, co se mnou udělali, ale už mi bylo jenom lépe. Každým dnem. Dávali mi málo jíst, zato každou chvíli. Takové lahůdky jsem snad nikdy "nežral", fakt! A nosili mě ven, jako bych neměl nohy! Jenže já jim ukázal, že chodit umím! Občas se mi to v hlavičce ještě nějak pomotá a chodím tam a zpátky, ale venku na vodítku jsem moc rád. A protože mám teď hodnou paní, jsme venku každý den dvakrát. Vrátím se tááák unavený....

Zítra vám napíšu, jak se na mě vrhla paní kadeřnice. Protože mě fakt nepoznáte!! Jo - a oblečky nepotřebuji, nachystali mi jich tolik, že se můžu převlékat třikrát denně, ha,ha....a bydlím hned vedle koček, topí mi tam - já vám povím, to je na světě najednou krásně!!

Chtěl bych poděkovat za dva balíky tuze dobrých granulek! Nevím komu...ale jsem moc rád! A taky moc a moc děkuji, že po paní Vozdecké na všechny tyto moje procedury, prohlídky, ježdění sem a tam poslala penízky i paní Ondráková, Vlková, Vítkovičová a Kratochvílová! Prý se život koupit nedá, říkají, tak já lidi vážně nevím...vždyť žiju i díky vám!!