Neuvěřitelné pokroky
Čím jsem starší, tím s větší pokorou vnímám jemné nuance propojování. Lidí a psů. S velikánskou pomocí přírody, instinktu a autoimunity. Nejsem žádný vyškolený terapeut, cokoliv se svými psy dělám, dělám na základě intuice, vnímání.
Když k nám přišel malý zmrzačený pes, ano, proto i to jméno dle hlavní postavy filmového Hrbáče - Henri de Lagerdére - nevěřícně jsme sledovali, s jakými obtížemi se vůbec nají. Dlouho pak ještě ani nebyl schopen si sáhnout čumáčkem na podlahu. Udělali jsme okamžitě vše, co jsme považovali za nutné. A ano, nebylo to levné - tím chci říci, že ani tento pejsek by bez vaší pomoci nedosáhl k takovým vyšetřením.
Začala jsem ho jenom prostě hladit. Natahovat. Každý den. Pes mi ožíval pod rukama, neumíte si představit, jak je to skvělý pocit. Pak jsem zapojila své chrty a zase jsem jen němě zírala. Pak přijela nejlepší "dornovkářka" široko daleko, milá paní Petra.
Dnes již Henri čeká na vakcinaci a bude moci domů. A mě bude po jeho teplém tělíčku na klíně smutno....
Celý fotopříběh můžete vidět na našich FB stránkách. Na webu jsme omezeni kapacitou, přidávám tedy jen dornovací fotečku😊