Když se zdraví láme....

Zoufale hledáme pomoc. Znáte to: i kdyby na chleba nebylo. Není se co divit, pohled bezmocných očí zlomí nejsilnější. Zaslouží si naši obětavost. Útulek není JEN naše práce…

Když jsem psala poslední příspěvek v roce 2025, ani jsem netušila, jak správné bylo rozhodnutí o "sociálním detoxu". Že potřebujeme nabrat sílu, o tom není třeba diskutovat, ale že si koncem roku sáhneme až na dno, to netušil nikdo.

Bylo to na Štěpána. Ten den se ordovická Kostička z ničeho nic nemohla postavit na zadní. Vytáhla jsem ji na chodbu a pro veterináře natočila video. Ano, pro toho veterináře, který měl oficiálně dovolenou a místo toho, aby si v klidu užíval svátky, rodinu a nás poslal do Brna, ihned nás přijal. Z původní myšlenky, že si jen "hnula zádama" se najednou stalo neskutečně rychlé a kruté počítání hodin – Kostička ochrnula celá. Hýbala prakticky jen očima a jazykem, polykací reflex fungoval, sem tam pohla přední pacičkou, hlavu nezvedla.

Na veterinu už jsem jezdila v papučích, nonstop hlídání udělali jsme všechna vyšetření, i ta, která byla nutná před CT. To bylo v nedohlednu. Rentgen, sono břicha, biochemii, moč po chemické stránce v pořádku, teplota ok…. Odběry na boreliózu, anaplasmosu, dirofilariózu a ehrlichiózu….vše v pořádku. V podstatě zdravý pes… jenže nehybný. Paréza končetin, necitlivost, neschopnost pohybu. Nystagmus očí nás navedl k centrálnímu nervovému systému. Když jsem poprvé slyšela "podezření na nádor mozku", bezmoc se vztekem se ve mne mísili s vražednou myšlenkou na lobotomii bývalé odrovické "chovatelky".

Kostička se CT-čka nedožila. Odešla v pokoji.

Video k této tragické události můžete vidět na Fb