Jedna z mnoha

Odrovičtí retrívři mají více společných znaků. Zapomeňme nyní na zdravotní stav, psychické újmy, ráda bych se zastavila u dvou, z nichž jen ten první je pozitivní - jsou nesmírně hodní. Potřeba tělesné blízkosti člověka je zcela evidentní, ale nejsou to otravně skákající gumídci, i ti dva nejživější jsou lehce usměrnitelní. Čoko a Pionýr - největší čerti:-)

A pak tady máme druhý bod - oni už totiž retrívry ani nepřipomínají! Prostě kříženci. Na obrázku vidíte fenečku, které jsme dali jméno Lady Ouško. Ucho měla prokousnuté, zhnisané. Ošetřovat se však nechala se vší odevzdaností a důvěrou. A řekněte sami - Zlatého retrívra byste v ní hledali až možná na třetí pokus.

A taky sebevědomý postoj všem schází. Vyfotit je na čtyřech packách je kumšt. Většinou si lehají a čekají hlazení. Chcete je postavit? Mami pomóóóc! hrbaté chvějící se osiky, přesně - lístečky topolu, které se chvějí i v mírném vánku. A tak máme fotečky většinou sedací, lehací nebo taky zábavné pokusy o stojící. Přesně jako Lady Ouško :-)