Bělouškovo jaro

Když jsme věchýtek chlupů přijímali, nechodil, kousal.... po sedmi měsících u nás ťape dementní stařeček šikovně, když má svůj den, vezme si i nabízený pamlsek. Zesílil, s trochou šikovnosti se dá vyčesat, máme z něj radost.

Nevím, zda by se našel vhodný domov, stále to však zkoušíme. I když....zvládne další přesun a bude mít sílu si zvyknout? Útulek není domov, byť zde má vše, co potřebuje. A není toho málo. Výživné granule vždy obaleny v kvalitním masíčku z konzervy, kloubní výživu v každém případě. A na povrch, po kterém se pohybuje, dát ideálně staré povlečení. Běloušek není vůbec čistotný a ve svých výkalech často šlape tak šikovně, že má pak obaleny všechny tlapky. To nepíši pro odrazení nějaké dobré duše, naopak, je třeba si uvědomit, že v tomto věku má již opravdu svůj svět. Hledáme někoho, u koho bude mít klid, kdo se postará, aby správně trefil dveře na dvoreček a zase ho v pořádku vzal zpět do vystlaného pelíšku. Kde nebude rušen druhým mladým třeštidlem pejskem, kde nebudou dětské ručičky....ten pes není vůbec zlý, je jen starý a považujeme-li demenci za nemoc, pak ano, je nemocný. Přidáváme ještě tabletky - dostali byste jej od nás s sebou. Běloušek toho moc nenachodí, není to pejsek k procházkám, ale je to domácí společník, který vlastně potřebuje jen vést, navést k misce, nechat být. 

Najdeme někoho kdo se cítí stejně opuštěně? kdo zařídí Bělouškovi důstojný a především poklidný a ničím nerušený podzim života? napište mi: utulekbreclavbulhary@seznam.cz